@mybirbisadummy
The land of make belive
Posts
4
Last update
2022-09-06 19:13:55

    Doba koronaviru - Týden 3.

    19.-25. 10. 2020

    Princezna soumraku

    Lockdown se naší rodině posunul o pár dnů dopředu, protože jsme byli v karanténě. Na testy jsme naštěstí nikdo nemuseli, neměli jsme žádné příznaky. Jen jsme s virem přišli do styku. Byla bych však radši, kdybychom si koronou aspoň nějak prošli a vytvořili si proti ní imunitu.

    Komediální představení pana ministra Prymuly totiž moc nepomohlo k přesvědčení spousty lidí o tom, že roušky by se měly nosit. Moje máma se navíc v práci potká s ještě více nepříjemnými lidmi. Tihle jedinci nemají dostatek slušnosti a pravděpodobně ani inteligence, aby jim došlo, že když na někoho budou házet různá „vyjmenovaná slova“, protože jim někdo nechce nalít sklenici vína a povolit jim si sednou ve vinařství, tak si moc nepomůžou.

    Aspoň že jsem tam teď pár dnů nebyla na brigdě. (A vypadá to, že jich ještě ani několik nebudu.) Místo toho celý týden hraju Legend of Zelda: Twilight princess. Už kdysi jsem hrála a Majořinu masku a Okarínu času, ale úplně jsem zapomněla, jak tuhle sérii her miluju. Mám dokonce batoh s motivem Zeldy! Jediná věc, co mě štve je, že se po všech těch letech, jakožto ✨bisexuální ikona✨ mé základní i bývalé střední školy, nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbí Link nebo Zelda. Já vím, problémy prvního světa.

    Soumrak (twilight) je stejně krásná doba, stejně jako rozbřesk. Čím jsem starší, tím víc mám radši rozbřesk (možná kvůli tomu, jak je tu všude hezky klid a jde slyšet jen zpěv ptáků, či jiná zvířata). Soumrak jsem ale měla ráda vždycky. Od nás z domu jde v tohle období krásně vidět, jak slunce zapadá za Pálavu.

    image
    image

    Hodně mi chybí procházky s mojí přítelkyní. Nebo možná s kýmkoliv. Celkově chození po venku. Tohle je jedno z nejhezčích období roku a my musíme být zavření doma. Jo, sice se může chodit do přírody, ale všichni moji kamarádi bydlí někde jinde. A jen jedna z nich má auto. Popravdě ani nevím, jestli je scházení se s jinými lidmi povolené a asi je to i jedno, protože mě nikam rodiče nepustí.

    image
    image
    image

    Doba koronaviru - týden 2.

    11.-18. 10. 2020

    Kněžna

    Měli jsme být doma dva týdny, tomu jsme ale stejně nikdo nevěřili. Už ani nevím do kdy se to protáhlo, protože dat je ohledně koronaviru příliš a stále se mění. Ale chápu proč se vše protahuje a souhlasím s tím.

    Spousta lidí na pana ministra Prymulu nadává, a ano, asi není bezchybný, stejně jako každý jiný smrtelník na téhle planetě, ale snaží se co to jde a jeho nařízení mi přijdou logická. Korona se šíří nadsvětelnou rychlostí a pokud se tomu nepokusíme nějak zabránit, nemocnice nebudou stíhat a lidem se nedostane potřebná pomoc. Naše ekonomika bude trpět úplně stejně pokud se teď vše zavře, nebo když všichni onemocní a budou doma, či v nejhorším případě nebudou vůbec.

    A jak jsem na tom já?

    Krom toho, že jsem byla nemocná, jsem si začala třídit skříňky. Lepší příležitost už k tomu snad nebude. Taky jsem si začala hrát se svými vlasy, zjišťuju že mi čím dál tím víc kudrnatí. Co se týče vzhledu, jsem si taky prodloužila nehty, protože teď stejně nepotřebuju být nějak zručná.

    Celkově se teď měním na jakousi kněžnu co snídá v posteli. Chodím na naši převelikou (berte prosím jako ironii) zahradu, kde trávím čas s mojí šlechtou, která se skládá z mojí pouliční kočky, šneků a ptáků. Občas se objeví i žába! Je jich tu tento rok velice málo. Ale máme krásný výhled na malovanou oblohu.

    Od čtvrtku je doma i táta, v jeho práci se začaly objevovat případy koronaviru. V pondělí pojede na test i on. Nikdo zatím nemáme příznaky. Co ale teď máme, je čas na sebe s tátou, což je super. Posloucháme spolu hudbu. Táta je zapálený fanda Pink Floyd a nepohrdne žádnou dobrou hudbou. Rád se mnou poslouchá My Chemical Romance, dělám si z něj za to srandu že je emař. Přitom já jsem tu ta, co si koupila lístky do přední řady.

    Myslím, že se tomuhle stylu života zase celkem přizpůsobuju. Snad mi to doma za chvilku nebude vadit vůbec.

    Doba koronaviru - týden 1.

    5.-11. 10. 2020

    Ochrana před koronou, injekce smutku

    Tak nám zase zavřeli školy. Pro některé úžasná věc, ale jak tak zjišťuji, pro mnohé spíše ne. Taky bych radši byla ve škole. Online výuka nás okrádá o většinu světlých stránek školy. Jo, možná mi nechybí vstávání v 5.15 ráno, ale spolužáci mi chybí rozhodně.

    Bojím se, že doma zase spadnu do svých problémů, ze kterých jsem se poslední 2 roky s velkým úsilím hrabala. Myslela jsem si, že online výuka bude méně stresující, ale je tomu přímo naopak. Navíc pokud nám zakážou chodit ven a neuvidím se tak už vůbec s nikým, budu zavřená jen doma nebo na zahradě, bude to ještě horší. Ještě že mám několik domácích mazlíčků. I když, andulku bychom mohli počítat jako dítě. Mají stejnou mentalitu.

    image

    Leon

    image

    Pepi a její květináč

    image

    Mici

    Co jsem vůbec vlastně přes týden dělala? 

    Skoro nic. Od 7.50 do 11.30 mám online hodiny, to mě aspoň donutí vstávat. Bez toho bych spala tak do 14.00. Vím to jistě, byla jsem dva roky doma. 

    Takže jsem na tohle už zvyklá?

    Jo, ale to neznamená, že mi to nevadí. Nesnáším to. Mám toho plné zuby. Tahleta poloviční karanténa mi připomíná, co se dělo dřív.

    Aspoň na mě teď ale nejsou naštvaní rodiče, protože školu stále dělám. Celkem spolu zase vycházíme, jezdíme na výlety dokud můžeme. Tento víkend jsem byli na Orlím hnízdě na Vranově. Táta tam nebyl už 52 let. Vždy jen proplouváme pod ním. Bylo tam krásně, vyšlo nám i počasí.

    image
    image
    image

    Zatím to doma není tak strašné, ale uvidíme, jak se budou věci vyvíjet v dalších týdnech.